Je mi 18 let a mezi mé zájmi patří: Ciklistika,F1,Počítače,Letadla, politika, psicholigie ( ne odborně, ale jako spíš celek ).
Mam rád zvířata a lidičky keří mě nezradili a vůbec všechny kamarády. Nejpřednější věc v životě je láska, kdo nemé peníze je chudý, kdo nemá lásku je nejchudší na světě.
Povahou jsem Optimista, který ač to nejde dohromady má v sobě taky realizmus, kdo mě nepoznal osobně tak si nemůže dělat obrázek kdo jsem, pač na to nevipadám jsem dost velkej kliďas a pohodář.
Jinak vše ostatní se tu bude zobrazovat dále
Studuji obor PODNIKÁNÍ v Praze na Proseku
Vojtecky@seznam.cz
 

Záhlaví stránek

 
 

Slova do noci

Mám strach, veliký strach, z každého obrysu slunečního kotouče na obzoru,

budu muset vstoupit do ulice, kde mým stínem, se stává stín jiných.

 

Po ulici jde dítě, sotva mu může být dvanáct let, v ústech cigareta a v ruce nůž,

kolik ještě obětí, všedního a obyčejného světa, padne? Pláči lítostí nad ním.

 

Za oknem se k zemi snáší vločka sněhu. Již není tak bílá, zkalila je okolní nenávist,

zloba, závist a touha, touha po něčem, co vlastně ani není.

 

Jak mám žít s vědomím každého horšího zítřku? Vždyť, takto dlouho nikdo šťastný nebude, ani ten bohatý, ani chudý, kterého těší jeho volnost.

 

Přichází ke mně stařík, silně zapáchá, s třesoucími dlaněmi se usmívá, přesto vidím, že se trápí. Prosí o pár drobných. Nabízím mu jídlo i vodu - odmítá a jde dál.

 

Jsme jako vězni ve světě dějů, příběhů i skutků. Jsme jako vločky padající z nebe za Lednové noci. Jednou přijde jaro, roztajeme a změníme se ve vodu, tedy v prach.

 

Kolik ještě utrpení snese jeden člověk? Kolik příběhů si může vytvořit a nést do svého hrobu, když ani neví, kde jeho hrob se nachází?

 

Stál jsem na útesu, shlížel jsem propast a jezero na jejím dně, v té chvíli jsem poznal co je to opravdová krása, síla i křehkost.

 

Ta síla zůstane nezměrná, stejně tak uvázaná k tomu místu. Vím, že na to místo se budu vracet znovu a znovu, ale také to, že pokaždé bude jiné, přesto stejně silné.

 

Není-li hranic přání, nebude ani hranic skutků. Každý sen, každá naděje na jeho splnění, každá myšlenka. Zaslouží si možnost naplnění.

 

Podstatou celého lidského života je touha po splnění přáních, svých, cizích ale i těch, jenž jsou nevrčena jednotlivcem, ale i společností.

 

Chci jít tam, kam směřuje má cesta, neohlížet se na cesty jiných. Přesto stojím, vím, že nechci jít sám. Hledám někoho, kdo půjde cestou společnou, každý sám, společně, spolu.

 

Hledám lásku na útesu, hledám soucit vprostřed oceánu, hledám sílu, na naší cestu.

 

 

 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one